Příběh friendů. Kámošů, kteří vás podrží!

Lezení je dnes populárním sportem. Od svého vzniku ale prošlo obrovským vývojem jak v etice, tak v oblasti výbavy. První pokusy o výstupy do hor se datují okolo šestnáctého století a nebyly sportovního charakteru. Lezení do kopců bylo spojeno s lovem horských kamzíků nebo těžbou drahokamů. Až v devatenáctém století se začalo na výstupy do hor nahlížet jako na sportovní aktivitu. A jak už to tak u lidského pokolení bývá, poměrně zanedlouho byli lezci schopni pomocí kovových skob, klínů a žebříků vylézt i ty nejstrmější stěny a stanout i na těch nejvyšších vrcholech. 

V sedmdesátých letech dvacátého století proto nastala „lezecká krize“. Lezení přestalo být takovou výzvou a lezci, kteří si při výstupech příliš „pomáhali“ technickými vymoženostmi, začali ztrácet obdivovatele, nehledě na invazivnost technického lezení pro přírodu. Vyjímatelné horolezecké pomůcky, bez kterých si dnes tento sport už ani nedokážeme představit, totiž nebyly vždy samozřejmostí. A s jejich vývojem se přirozeně nastartoval vývoj lezení volného.

V té době začal Ray Jardine (letecký a kosmický inženýr, špičkový lezec a horolezec, instruktor potápění, pilot rogala, pilot větroně, parašutista, long-distance hiker, cyklista, motocyklista, designer gearu, kajakář, veslař, a hlavně otec ultralehkého trekingu...) experimentovat s vlastně banálním nápadem – vytvořit roztažitelnou, kompaktní pomůcku, která by se snadno vkládala do trhlin, mohla sloužit k jištění lezce a také se dala snadno vyjmout a použít znovu. Tehdy ještě neušil, jak velký krok vpřed to v lezení bude.

Počátek

Nad prvními "friendy" začal Ray přemýšlet již roku 1971. S využitím svého vzdělání v oboru leteckého inženýrství se Ray snažil vymyslet zařízení, které by se ukotvilo v trhlině a drželo tím větší silou, čím větší by se na něj vyvíjel tlak. Jenže stále narážel na problémy. Nakonec, o zhruba sedm let a nesčetně vylezených stěn později, se dostaly na celosvětový trh společně s britskou značkou Wild Country a rozpoutaly revoluci v lezení.

„V létě 1973 se mi Mike Lowe snažil prodat několik svých nových vklíněnců, které vynalezl jeho bratr Greg Lowe. Vysvětloval, že fungují na principu vačky tvaru spirály s konstantním úhlem. Intuitivně jsem viděl, že tento koncept je životaschopný, a cítil jsem, že by to mohl být nápad, který jsem hledal. Koupil jsem tři kusy. Když jsem je poprvé zkoušel, všechny tři se bohužel vyvrátily a sklouzly po laně, takže jsem vylézal z pěstní spáry obtížnosti 5.9 bez jištění. To bylo také naposledy, co jsem je použil," uvádí příběh Ray.

A pokračuje: "Tvar spirály s konstantním úhlem je v přírodě všudypřítomný. Od mušlí a šišek až po vířivé gradienty barometrického tlaku a velké spirální mlhoviny (galaxie). Ve skutečnosti je to jen projev rovnoměrného růstu. Descartes tento princip matematicky popsal v roce 1638 a nazval jej rovnoramennou spirálou. Nevím, kde Greg přišel na nápad použít tento koncept na jisticí pomůcku vhodnou k založení do spár. V každém případě můžeme Gregovi poděkovat..."

Konstrukce funkčního mechanického zařízení pozdějšího friendu se však ukázala jako obrovský úkol. Při zpětném pohledu bylo zapotřebí někoho s leteckými inženýrskými schopnostmi, zvídavou myslí a s extrémní motivací a vášní pro lezení – což je skutečně vzácná kombinace. "Několik měsíců jsem pracoval ve strojírenské dílně Billa Forresta na prototypech vaček, testoval je v místních lezeckých oblastech a po večerech doma vymýšlel konstrukční vylepšení. Nakonec jsem vyřazenými prototypy naplnil několik rozměrných krabic,“ uvádí Ray ve článku o vzniku friendů na svém blogu.

Osvícení

"Až jednou, po tom, co už jsem vyzkoušel snad všechny své nápady, mě osvítil stvořitel (dle slov Raye „the Creator enlightened me!“) konceptem dvojité sady protiběžných a nezávisle na sobě odpružených vaček. V principu fungují podobně jako kola automobilu – s nezávislým odpružením by se každá z těchto vaček dokázala přizpůsobit velmi různým nerovnostem povrchu." A tak vytvořil první prototypy a začal je testovat na skalách, hlavně v Yosemitech.

První cestu, kterou vylezl s pomocí prototypu friendu, nazval Fantasia 5.8 (Split Rocks) a po ní následovaly desítky dalších úspěšně vylezených cest. Brzy si uvědomil, jaký mají friendy potenciál. Na konci sezóny 1974 s sebou Ray vzal tři kamarády a použili prototypy friendů při pokusu vylézt za jeden den legendární cestu The Nose (El Capitan), která se běžně technickým lezením lezla minimálně tři dny. Navzdory tomu, že je při výstupu překvapil tříhodinový déšť, stejně dokončili výstup za 20 hodin celkového času a posunuli tak dosavadní třídenní rekord. Nutno zdůraznit, že Ray a jeho kamarádi nelezli volně a friendy používali i k technickému lezení, nejen k jištění. Nicméně i tak to byl obrovský pokrok! O volný přelez "Nosu" se Ray Jardine pokoušel již v roce 1980, ale první, kdo vylezl The Nose volně, byla dnes již legendární lezkyně Lynn Hill – a to až o 20 let později. 

Vznik společnosti Wild Country

Proč se vlastně friendy nevyrábí v Americe, ale v Británii, když sám tvůrce je Američan? Je to jednoduché. Ray nemohl najít nikoho, kdo by v Americe měl odvahu a chuť se do výroby a prodeje frendů pustit. Několik let před tím se ale seznámil s Markem Vallancem, britským horolezcem, který Raye povzbuzoval, aby svůj projekt rozvíjel – hlavně proto, že toužil mít sadu friendů, kterou by mohl využívat sám pro sebe v Británii. A tak se stalo, že Markovi přišel zničehonic dopis, kde ho Ray žádal, aby vyráběl friendy ve Velké Británii, v Peak District. Mark se chopil příležitosti a pozval Raye a jeho partnerku do Velké Británie, aby se u něj ubytovali. Během návštěvy si Ray odškrtl několik klasických britských skalních výstupů a vylezl několik těžkých prvovýstupů. Stačí se podívat na cestu "Ray's Roof" E7 6c na Baldstones, která dodnes budí respekt. 

Slovo dalo slovo, zbývalo tedy vytvořit značku. Inspirace přišla sama. Jednoho dne si Mark Vallance, který trpěl lehkou dyslexií, četl o nové cestě "Wide Country" v parku Eldorado Canyon v americkém Coloradu. Když zjistil, že si její název špatně přečetl, okamžitě toho využil a pojmenoval firmu "Wild Country". Originální písmo vychází ze stylu, který používala Správa národních parků USA pro své značky a značení stezek. Chybělo už jen logo. Později, když byl Mark v USA, vydal se jednou brzy ráno na cestu z Las Vegas do Snowbirdu, aby se setkal s přáteli a zalyžoval si. Před svítáním sledoval východ slunce nad pouští. Bylo to pro něj tak inspirující, že se okamžitě rozhodl tenhle výjev použít. Vycházející slunce protnuté dvěma tenkými pruhy mraků je od té doby logem Wild Country. V roce 1977 tedy Mark zakládá společnost Wild Country, jak ji známe dnes.

Úspěch friendů je dnes zřejmý, ale tehdy rozhodně nebyl. Začátky byly náročné. Sehnat dodavatele a odborný personál nebylo snadné, o financování nemluvě. Mark však zariskoval, opustil zaměstnání a půjčil si všechny peníze, které mohl. Proslavil se tím, že byl natočen při (na tehdejší dobu) obrovském pádu prvolezce do dvou friendů. Jeho pád v cestě Dexterity na Millstone Edge v Peak District se objevil v pořadu BBC "Svět zítřka". A odvysílání krátce po vypuštění prvních friendů do prodeje v roce 1978 nemohlo udělat lepší reklamu. Během šesti měsíců se friendy vyvážely do šestnácti různých zemí světa. Mark byl vizionář, který zariskoval a dokázal to. Lezci rychle pochopili výhody této nové pomůcky a začali ji masivně používat. V dalších letech probíhal neustálý vývoj a zdokonalování friendů, což zahrnovalo technické inovace, různé velikosti a materiály.

Odkud se vzal název Friend?

Ray se velmi strachoval (nejspíš oprávněně) o to, aby mu jeho vynález někdo neokoukal a „nevyfouknul“. Všichni jeho kamarádi, kteří věděli, na čem pracuje a pomáhali mu prototypy testovat, byli zavázáni mlčenlivostí. Ray proto schovával prototypy friendů v modrém pytli a vyndával je až když si byl jistý, že nikde v okolí nikdo není. Jednou však bylo v okolí prostě příliš mnoho lidí, a tak se ho jeho lezecký parťák Chris Walker jednoduše zeptal: "Do you have the bag of friends, Ray?" A od té doby se friendům tak prostě říká. 😊

Vliv na lezeckou kulturu

Lezecké friendy jsou dnes ikonickými symboly horolezeckého světa a připomínkou toho, jak jedna inovativní myšlenka může změnit celou kulturu a sport. Ray Jardine se stal legendou horolezectví a jeho příběh o vzniku friendů zůstává inspirací pro všechny, kteří se věnují tomuto náročnému sportu. Friendy umožňují lezcům dosahovat neuvěřitelných výkonů a volným stylem přelézat ty nejobtížnější cesty. Lezení se díky nim stalo bezpečnější a přístupnější pro širší veřejnost.

Dnešní stav

Dnes na trhu existuje mnoho různých značek a modelů friendů nebo jim příbuzným výrobkům. Co si o nich myslí sám Ray?

„Zaprvé mám pocit, že určitá část z nich je špatné kvality. Stejně jako by lidé nešli k šarlatánům na operaci mozku, není moudré svěřovat své životy levným napodobeninám friendů z horších materiálů. Za druhé, existují produkty, které jsou, alespoň podle mého názoru, teoreticky nefunkční. Jedním z příkladů jsou třívačkové mechanismy. Analogicky byla tříkolová vozidla před lety zakázána, kvůli své přirozené nestabilitě. Mnoho těchto dalších dostupných věciček je matematicky nebezpečných a já bych jim rozhodně nesvěřil svůj život. Za třetí, existuje řada takzvaných vylepšení, která ve skutečnosti nejsou ničím jiným než obcházením patentů. Předpokládám, že časem zmizí z módy – mezitím bychom si mohli uvědomit, že se kolem nich jen dělá humbuk. A konečně, nyní, když končí platnost patentů friendů, jsme svědky jejich virtuálních kopií od velkých výrobců. Věřím ve vyšší zákony, což je hlavní důvod, proč doporučuji pouze originální výrobky a ty jsou od Wild Country.“

Společnost Wild Country od sedmdesátých let rozšířila svůj sortiment na lezecké vybavení jako sedáky, helmy, hardware, oblečení i doplňky.

Recenzi na současné, ikonické friendy od Wild Country od našeho ambasadora Filipa Zaorala si přečtěte níže!