top of page

25. dubna 2023

Autor: Pavlína Hájková | Redakce Mountainbrands.cz

"Mojí nejoblíbenější disciplínou je trénink. Skialp mimo sjezdovky, bez závodění."

#speedup

#speedup

25. dubna 2023

Autor: Pavlína Hájková | Redakce Mountainbrands.cz

Rozhovor s Mariannou proběhnul přes WhatsApp, v autě, když se vracela z tréninku. Měly jsme na něj jen pár minut, jelikož po výstupu z auta už na Mariannu čekaly další povinnosti. I tak může vypadat život vrcholového sportovce.

Marianna Jagerčíková je slovenská skialpinistka, horolezkyně, trailová běžkyně, geoložka, ambasadorka Dynafitu a taky nová mistryně světa ve skialpinismu. Letos vyhrála zlato ve sprintu na ISMF Mistrovství světa v Boí Taüll v Pyrenejích. V disciplíně, která se představí coby novinka na příštích ZOH 2026 v Miláně.


Marianna se narodila v Polomke na Horehroní v Nízkých Tatrách. Od mala se věnovala sjezdovému lyžování, než ji poprvé v patnácti letech vzal otec na skialpy. Pak už se ke sjezdovým lyžím nevrátila. Svojí vášni, horám, přizpůsobila i studium. Odstěhovala se do Francie studovat geologii, tak aby byla ideálním podmínkám pro svůj sport co nejblíž. Závodit ve skialpinismu začala až v jednatřiceti letech a o sedm let později se dostala na světovou špičku. Mezi často i o patnáct let mladší soupeřky.


V minulosti se věnovala lezení, se slovenským horolezcem Martinem Hurtajem pomyslně zakončila horolezeckou kariéru výstupem na Fitz Roy v Patagonii. V létě trénuje na zimu mimo jiné i závody v trailovém běhu. V současnosti žije asi hodinu od francouzského města Grenoble v jižních Alpách, kde i trénuje a pracuje jako horská průvodkyně.



Marianno, v jakých skialpinistických disciplínách závodíš a kterou máš nejraději?

Závodím ve všech disciplínách, takže od těch nejkratších, jako je sprint, přes vertikál, individuál, až po smíšené štafety či závody na dlouhé vzdálenosti ve dvojicích a trojicích. Takže vlastně celé spektrum toho, co se v rámci závodů dá absolvovat. Nejlepší výsledky mám v krátkých disciplínách: ve sprintu, ale mojí nejoblíbenější disciplínou je trénink. Skialp mimo sjezdovky, bez závodění.


Jak bys zhodnotila letošní závodní sezónu?

Jsem spokojená hlavně s mistrovským titulem, který se mi podařilo získat. Zvítězila jsem ale až napotřetí, již dvakrát jsem totiž byla druhá. Takže sezóna byla úspěšná. 😊


Čím si vysvětluješ, že letos konečně slavíš vítězství? Trénovala jsi víc? Nebo jinak?

Změnila jsem některé věci v tréninku, ale vlastně jsem minulý rok vyhrála na stejném místě evropský titul, takže mi asi i lokalita a trať vyhovovaly. Mistrovství světa bylo takové repete toho, co se mi už povedlo na mistrovství Evropy.


Takže i trať byla podobná?

Ano, stejná jako na mistrovství Evropy. Trať vedla ve vysoké nadmořské výšce 2100 metrů, a to je má parketa. Ze zkušeností se zdá, že ve vyšších nadmořských výškách mi závody ve sprintu opravdu sedí a mám lepší výsledky. Lépe se mi závodí a „udělám“ ve výsledném čase větší rozdíl, než když je trať níž.


Z opačného spektra závodů, v březnu jsi byla ve vítězné dvojici na závodě Bokami Západních Tater. S kým jsi běžela? Co jste říkaly na podmínky? Část závodu musela být dokonce zrušena.

Běžela jsem s polskou závodnicí Miroslawou Witowskou. Poslední etapu v Žiarské dolině museli zrušit kvůli počasí, ale jinak šlo vše, jak mělo. První den byl ještě fajn i z hlediska počasí. Motaly jsme se kolem Sivého vrchu, Babek a Července. Druhá etapa startovala ze Zuberce od chaty Zverovka a pokračovala kolem Brestové a Salatínské doliny. To už celý den hodně foukalo i pršelo, ale i tak jsme si ji užily a nakonec i vyhrály!


Jedna výhra střídá druhou. Očekává se, že se kvalifikuješ na ZOH v Miláně. Jak bude probíhat trénink?

Já musím v první řadě udržet aktuální výkonost a pak případně zlepšit, co zlepšit půjde. V mém případě hlavně sjezdy plus pár drobností. Chtěla bych trošku víc uzpůsobit trénink mojí fyziologii. Ještě trochu víc trénovat a zároveň neztratit nic ze svalové hmoty. Zatím se nám i s Jakubem Šiarníkem daří dobře, takže bychom se za slovenskou reprezentaci kvalifikovali oba.


Takže tvrdá práce celé léto. Závodíš v trailovém běhu. Jen tak pro udržení kondice, nebo máš i nějaké cíle?

Jsou to takové tréninkové závody... Tam nemám žádné výraznější ambice.


Jak tedy vypadá tvůj běžný den, když trénuješ? Stravuješ se nějak speciálně?

Dny samozřejmě hodně podřizuji tréninku, je to už taková rutina. Ráno se probudím, změřím si HRV (variabilitu srdečního rytmu) v aplikaci mySASY, pak se zvážím, protáhnu a vezmu si doplňky stravy, které se berou na lačno. Mezi tím si uvařím nějaký nápoj, třeba čekanku, protože nepiji kafe a po tu dobu se zase protahuji. Pak se nasnídám a jdu trénovat. Někdy si dám pauzu, než to strávím. Trénuji na různých trasách, někdy popojedu půl hodinky až hodinu autem od bydliště. Trénink mám šestkrát týdně, tak mezi jednou až třemi hodinami.


Po tréninku se doma najím a odpočívám, regeneruji, zase hodinku, dvě – podle toho, jak se cítím. V podstatě jsem v klidu. Někdy spím, někdy si čtu, někdy pracuji na telefonu nebo na počítači. Občas ještě zařadím druhou fázi tréninku, něco jako regenerační půlhodinku. Jedu se projet na kole, případně si dám silový trénink. Mám doma takové domácí fitness. Pak si zase uvařím a opět následuje strečink.


Kolik vertikálních metrů tak za trénink nastoupáš? Trénuješ sama?

Když jde o velký trénink, nastoupám i přes dva tisíce, ale v průměru je to tak kolem 1000 až 1200 metrů. Tréninky jsou hodně různorodé. Někdy je to třeba jen 700 metrů. Záleží na tom, jestli rozvíjím rychlost, nebo objem. Každý den je to jiné. Poměrně často chodím sama, až 70 % tréninků absolvuji o samotě.

#skimo

Spolupracuješ se značkou Dynafit, která je tvým hlavním sponzorem vybavení. Jak se shání sponzoři, jak dlouho spolupracujete a jak to vlastně všechno vzniklo?

Není to jednoduché, když vás nikdo nezná. Když jsem se poprvé začala rozhlížet po sponzorech, nikdo neměl větší zájem. I když značkám napíšete, nikdo vám neodpovídá a musíte si nejdřív sehnat nějaké kontakty. Je to moje první spolupráce s velkou značkou, protože jsem začala závodit ve Světovém poháru až v roce 2018. Poté jsem se v roce 2019 potkala s Matúšem Vnenčákem (country manager pro Oberalp Group SK, CZ, HU) a dohodli jsme se na spolupráci. Chvíli to trvalo, ale já už jsem v roce 2019 byla vicemistryní světa ve sprintu. To mi dost pomohlo.


Nemůže tedy chybět otázka na vybavení. Využíváš speciální lyže zvlášť na různé disciplíny, jako sprint, individuál, atd.?

(Smích) Zase takový luxus to není. Mám dva páry lyží na sezónu. Ale já jsem taková šetrná. Používám závodní lyže z předchozích sezón na trénink, takže vlastně šetřím ty nové jenom na závody, a tak nějak to takhle točím.


Na čem jezdíš? Jaké vybavení máš?

Jezdím na tom nejlehčím, co je k dispozici, takže kompletní řadě Dynafit DNA. Lyže váží 660 gramů, boty od Pierra Gignouxe 510 gramů. Ty jsem měla ještě předtím, než jsem s Dynafitem začala spolupracovat. Takže jsem vlastně na tyhle karbonové boty zvyklá od začátku. Původně jsem začínala na dvacet let starých lyžích s podomácku vyrobeným vázáním. Vázání bylo hliníkové a relativně lehké, ale chodila jsem k tomu ve sjezdových lyžácích. Moje druhé lyže s vázáním vážily až 4,7 kg. Můj současný závodní set váží necelých 1,7 kg (za pár).


Pojďme ještě na pár osobnějších otázek. Žiješ ve Francii už 18 let, jak často se vídáš s rodinou na Slovensku?

Já v průměru jednou za rok na Slovensko jezdím a oni za mnou také. Možná teď budu jezdit trochu častěji, protože jsem zaměstnaná ve slovenské Dukle. Tak třeba letos přijedu dvakrát… Už jen kvůli jiným příležitostem. Moje sestřenice bude mít svatbu.


Proč zrovna Francie, nepřemýšlela jsi třeba o Americe?

Bylo to kvůli studiu. Chtěla jsem jet do země, kde jsou hory a chodila jsem na bilingvální střední školu s francouzštinou. Amerika se mi líbí, ale raději ji budu jezdit jen poznávat, nechci tam žít. I jejich sociální systém není takový, na jaký jsme zvyklí v Evropě.


Vystudovala jsi geologii, máš doktorát, proč jsi u vědy nezůstala?

Já vlastně dělám geologii pořád. Nabízím kurzy na univerzitě třetího věku pro důchodce a vlastně i jako horská průvodkyně učím geologii v terénu. Pracuji pořád na geologických projektech s univerzitami v oblasti, kde žiji. Dělám je dobrovolně a zadarmo, ale baví mě bádat a posouvat vědecké poznatky vpřed. Nikdy jsem s geologií vlastně nepřestala. Studovala jsem ji, protože mě fascinovala. Zároveň jsem ale nikdy neplánovala vědeckou kariéru. Kdybych u geologie na téhle úrovni zůstala, musela bych zůstat ve velkém městě, a to jsem nikdy nechtěla. Kdybych měla možnost dělat vědu někde na venkově, možná by všechno bylo jinak. Takovou možnost ale má jen málokdo.


Četla jsem, že jsi ale původně chtěla studovat fotografii. Fotíš ještě?

To se úplně změnilo. Kdysi jsem měla sezení s učiteli na vysoké škole v Bratislavě, ale rychle mi to rozmluvili. Fotila jsem na foťák a teď už se mi ani nechce fotit, jak se vše fotí na telefon. Nechci se ani moc zabývat sociálními sítěmi, ale neříkej to Dynafitu. 😊


Jsi horská průvodkyně, zkušená skialpinistka i horolezkyně. Nepřemýšlela jsi o tom, že by sis udělala licenci horského vůdce?

Víš, já si nějak nemyslím, že to je práce pro ženy. Myslím, že se nedají obejít fyzikální zákony. Já mám padesát kilogramů a vodit lidi, kteří mají klidně devadesát kilo a snažit se je udržet na laně, to mně přijde proti fyzikálním zákonům. Obzvlášť v těch lehčích terénech, takzvaně na krátkém laně, ani nedáváme postupové jištění. Ráda bych samozřejmě dělala průvodkyni na skialpech, to je jasné, ale to je tak jediná věc, která by mě u horského vůdce zajímala.


Ačkoliv v minulosti jsi i hodně lezla. Lezeš ještě někdy, nebo to nelze s tréninkem skloubit?

Musím se přiznat, že v současné době to nějak nestíhám. Chtěla bych, ale prostě to nejde.


Působíš jako prototyp sportovce, máš vůbec nějaké neřesti? Piješ alkohol?

Ne nepiji, nemohu. Zkoušela jsem dokonce nealkoholické víno, ale nějak mi to nechutnalo. Problém je v tom, že jednak ten alkohol netrávím úplně dobře: jde mi v uvozovkách rychle do hlavy a mám i nějaké zdravotní problémy, na které ho pít nemůžu. Musela jsem dokonce přestat pít i kávu. Kardiolog mi doporučil vynechat všechny nápoje, které jsou nějakým způsobem povzbuzující.


A umíš odpočívat? Jezdíš někdy na dovolenou?

Ano, jezdíme s dětmi jednou ročně. Stejně ale nevydržím válet se na pláži. Vždy vezmu kolo a trénuji. Vlastně se musím nejdřív unavit, abych si mohla odpočinout. Ležet jen tak, to bych snad dokázala jen kdybych byla nemocná! 😊

Marianniny dosavadní úspěchy v kostce:


Pierra Menta: 1x stříbro, 4x bronz

Adamello Ski Raid: 1x stříbro

Trofeo Mezzalama: 1x stříbro

ISMF Mistrovství světa: 1x zlato, 2x stříbro

ISMF Mistrovství Evropy: 1x zlato

ISMF Světový pohár: 3x zlato, 4x stříbro,  2x bronz

Tour du Rutor: 4x bronz

Francouzský národní šampionát: 1x zlato, 1x stříbro, 3x bronz

Vítězka zavodů Slovenského poháru, mistryně Slovenska