top of page

8. listopadu 2023

Redakce Mountainbrands.cz | Ambasadoři

Ze života našich ambasadorů: ŘÍJEN 2023

#speedup

#speedup

8. listopadu 2023

Redakce Mountainbrands.cz | Ambasadoři

Šimon Potůček, Simona Hudoková, Tomáš Repka, Lenka Vacvalová, Jakub Fabián a Robert Vrlák.

Naši skvělí sportovci zažívají každý den nová dobrodružství. A proto vám pravidelně přinášíme reporty z jejich života. Ke konci měsíce vždy vybíráme několik ambasadorů, kteří se s vámi podělí o zážitky ze svých tréninků, závodů, cest, anebo prostě jen výletů do přírody. Věříme, že vám tak ukážeme něco „ze zákulisí“ a reálného života lidí, jejichž život je neobyčejný a plný vzrušení a zážitků, ale taky často spojený s odříkáním, sebekázní, bolestí i nebezpečím. Profil každého z ambasadorů najdete zde, i s proklikem na jejich sociální sítě. Všichni jistě ocení, když je podpoříte třeba sledováním.


V říjnu už se nám pomalu začalo ochlazovat, ale to naše atlety nezbrzdilo v trénování ani v závodění.  Vítězství Českého Poháru v lezení na obtížnost, druhé místo v Big Bear's Ultra na 65km+, 4000up, první místo v Bojnickém Krossu na 12km, 300up nebo třetí místo v Dolomiti rescue race na 16km, 1000up. Jak závody probíhaly se dočtete níže. 

Šimon Potůček


První dva týdny v měsíci jsem měl na to, abych se znovu připravil na poslední dva lanové závody – takže byl opět na řadě trénink vytrvalosti!


O víkendu jsem si ale našel čas a vyrazil s bráchou zaboulderovat na Bor. Povedly se rychlé přelezy Prison Break 7C+ a Wrestler 7C. Dál jsem taky měl možnost rozpracovat nějaké bouldery v osmičkové klase, na které bych se ještě snad letos chtěl vrátit.


Na konci měsíce se konal poslední závod Českého poháru v lezení na obtížnost. Konkurence už nebyla velká, ale i tak jsem se cítil dobře a závod si užil. S výkonem jsem spokojený – dolezl jsem si  pro 1. místo, a tím pádem i pro moje vůbec první vítězství celkového Českého poháru :). Proběhlo taky další boulderové soustředění v Praze na Jungli. Teď už mě čeká jen Akademické mistrovství ČR v listopadu.


Foto ze závodů: Rostislav Holík

Tomáš Repka 

Október je jeden z mesiacov, ktorý sa skladá z viacerých fáz. Oddych, chill a iné športové aktivity, príprava na zimu v podobe kolieskových lyží a zbieranie výškových metrov s paličkami. Všetko v pohodovom duchu a pomalom tempe. :)


Body z októbra:


  • bežný pohodový tréning v susednom pohorí Malej Fatry

  • jesenné tréningy na zjazdovke Tatranská Lomnica-Skalnaté Pleso

  • jesenné pohodové prebehnutie Belianskými Tatrami a chatou Plesnivec

  • návšteva a bežná kávička na Téryho chate

  • špecialná príprava pred zimnou sezónou a pekné jesenné východy slnka na kolieskových lyžiach (Tatranská Lomnica a Pustevny v Beskydech)

  • východ slnka a jednen z posledných predpracovných výbehov na Lomničák letnej sezóny - ďalšia návšteva, už dúfam na lyžiach

  • chill, regenerácia a konečne čas na iné športové aktivity - turistika, lezenie atď.

Jakub Fabián


Říjen byl pro mě měsíc strávený v horách. Tréninky, závody, sbírání pracovních zkušeností a dovedností, mělo to všechno.

Hned na začátku měsíce jsme s klukama z Horské služby vyrazili na závod Dolomiti rescue race. Jedná se o závod čtyřčlenných hlídek horských záchranářů z několika zemí Evropy. Vše se odehrává na úpatí místní, téměř postvátné hory – Monte Antelao. Parametry závodu jsou 16 km, 1300 výškových metrů a v rámci závodu je třeba zdolat ferratu, slanit 60metrovou stěnu a poslední kilometr se pak běží s nosítky. 


Letos jsme nebyli v jednoduché pozici, protože jsme do závodu nastupovali jako obhájci loňského vítězství. Tlak jsme si ale nepřipouštěli a závod jsme si chtěli hlavně užít, protože ta atmosféra je tu prostě neskutečná. Jediný, kdo byl trochu pod tlakem, jsem byl já... Před závodem jsem se potýkal se zraněním lýtka a měl jsem velké pochybnosti, jestli to vůbec zvládnu. Nechtěl jsem to klukům zkazit. Po aklimatizačních trénincích jsem ale začínal být optimista a věřil jsem, že to klapne a že to dám. Závod jsme rozběhli svižně a na nejvyšší bod jsme dorazili na prvním místě, těsně před italským a slovinským týmem. V seběhu jsme se snažili pozici udržet, slanění jsme zvládli nejrychleji, ale v následných technických pasážích jsme o vedení přišli. V cíli z toho nakonec bylo 3. místo, které ale s klukama berem všema deseti. Pro mě osobně mělo cenu zlata, byl jsem hrozně rád, že lýtko vydrželo, že mě kluci podpořili, ať do toho s nimi jdu, no a že jsme zase předvedli super týmový výkon. A týmový výkon je i v naší práci horských záchranářů tím nejdůležitějším stavebním kamenem. Musím také vyzdvihnout vybavení, které mě při závodu podrželo – v seběhu držely jak přibité boty Dynafit Alpine, 60metrové lano mi pomohl nahoru a dolu dopravit skialpový batoh Dynafit Radical 23 l a o mojí bezpečnost se starala nejlépe odvětraná skialpová helma s horolezeckou certifikací – Dynafit TLT.

Deset dní jsem strávil na pracovní stáži u Horské záchranné služby na Slovensku, v oblasti Západní Tatry. Měl jsem tu čest, abych se podíval, jak probíhá záchrana ve Slovenských horách, jak místní HZS funguje a kam se vyvíjí. Byla to pro nás velká škola a inspirace, poznali jsme partu skvělých lidí a strávili jsme 10 dní v horách – co víc si přát. Proběhal jsem Západní Tatry křížem krážem a už se nemůžu dočkat, až si tam v zimě dovezu skialpy :).

Robert Vrlák


Vodenie v Tatrách trochu inak alebo 8 dní v raji!


Netradičné vodenie v Tatrách. 8 dní sme s Tomášom liezli od klasík až po nové športovejšie cesty v Tatrách. Tomáš nie je bežný klient. Lezie super a dajú sa s ním podnikať ťažšie lezecké výstupy. Veď posúďte:


Obrovský kút, južná stena Kežmarského štítu, 6

Grilované cencúle, nová cesta v juhozápadnej stene Javorového štítu, 7+

Mäsožravá rastlina, Limbový hájik, 7

Kuttove platne, južná stena Batizovského štítu, 5+

Nemorálny tanec, Stena pod skokom, 8-

Eufória, Stena pod Skokom, 7-

Carpe Diem, západná stena Ostrvy, 8-

Brnenská cesta, juhozápadná stena Gerlachovského štítu, 6

Patagónske leto, západná stena Lomnického štítu, 8-

Simona Hudoková


Nakoľko v mesiaci september som absolvovala dva preteky. Jeden z nich bol pre mňa veľmi náročný a sezóna pretekov už mi vyvrcholila.


Preteky: BBU 65km+, 4000up a Bojnický Kross 2km, 300up

Prvý ma čakal Bojnický Kross, nakoľko organizátor je môj veľmi dobrý priateľ s ktorým behávam a veľa ma naučil behať kopce zúčastnila som sa tohto preteku. Je to v mojom okrese bydliska 8km z domu.


Bola to pre mňa veľmi rýchla trať. Polovicu trati tvoril asfalt na vyhliadkovú vežu Bojnice a potom terén. Už od začiatku bolo trošku jasné, že môj rozbeh ma dostal hneď medzi prvých pretekárov a tak som vedela i keď som držala rezervu, že dobehnem prvá žena. Aj ako som dobehla ako prvá žena s novým traťákom, ktorý nie je až taký úspech zatiaľ keďže to bol len druhý ročník.


Druhým pretekom o dva týždne na to bol z edítcie Big Bear's. Keďže som nemala ľahké obdobie v súkromí, chcela som trošku vypnúť a dostať sa inde aj behom. Rozhodla som sa asi 10-12 dní pred pretekmi, že to vyskúšam bez systematickej prípravy. Keďže si hovorím, že nabehám v celku dosť a pri takýchto behoch už nie je o tej rýchlosti,  cieľ pre mňa bolo to vyskúšať a hlavne dobehnúť v zdraví...A teda chcela som si konečne siahnúť na dno :D! Celý týždeň som netrénovala, myslím že  som si dala len 2 krátke behy. 


Počas celého preteku pršalo, takže ako začiatočníka do sveta ultra to bolo v celku desivé. Ale moc moc som sa tešila na ten zážitok a veru aj bol. Hneď na prvých 5km sme nastúpali 750 m. Celý čas si hovorím takticky ísť kopce radšej prudké vykráčať mierne cupkať, zbehy valiť a rovinku ísť taký stred. Držalo ma to do 28km kde sme nastúpali už viac ako polovicu 2600m a stále som bola v kľude, nechýbal mi snack energia nič. Kamarát, ktorý organizoval spomínaný Bojnický kross šiel so mnou a hovorí mi, že sa flákam! Popravde, hrozne ma to vytočilo a celých 8,5 hodín sme sa nebavili, len to najnutnejšie, kde odbočiť a kedy je občerstvovačka :D! Na 32km sme zablúdili a nadbehli sme si 4km s 500 výškovými metry. Veľmi mi to vzalo, ale nejak to nakopnutie prišlo, keď mi tvrdili, že aj napriek časovej strate som stále druhá. A takto to prebiehalo až do samotného konca. I keď som si trochu trúfala aj na prvú, keďže rozdiel kým sme nepoblúdili nebol veľký. Od 40km do 65km som ronila slzy, keďže moje koleno mi zo záťaže odišlo, pichalo a zbehy bola smrť. Ale ja se len zahryzla a trpela, že ja to nevzdám!


Bol to neskutočný zážitok, síce som si nesiahla na dno a regeneráciu som mala jeden deň a obdeň už som sedela na bicykli. Ten zážitok a aj zúfalstvo v myšlienkách vzdať - to ma moc naučilo. Konečná - 65km, 4000 prevýšenie - 2. miesto Ženy.


Po týchto pretekoch som bola trošku pobehať v rámci regenerácie a ďalšie dva týždne som bola v Španielsku s priateľom a jeho rodinou, takže behy len tam, kde sa dalo ráno. Na obed a poobedia bolo príliš horúco. Momentálne som opäť pripravujem na posledný preteky kde si držím traťák na kratšej trase 12km Bathory Cross a rada by som ho vylepšila. Behám pomerne dosť, ako v sezóne. Bol to pomalší rozbeh, aj dostať sa do rýchlosti keďže srdce nebolo zvyknuté mesiac mať tak vysokú záťaž. Môj prvý rýchlostný tréning ma stál, že výklus vyzeral ako chôdza domov keďže tepy boli príliš vysoké. Už je to druhý týždeň, čo som v tréningu a opäť sa vracia rýchlosť a aj tepy už vedia ako majú vyzerať.


Minulý týždeň som rozbehla tréningy pre bežcov v teréne v rámci TRAIL2GETHER. Každý pondelok budeme mávať - nakoľko časovo to neviem inak dať a možno víkendy, nedele. 

bottom of page