Skialp musí děti hlavně bavit!

První otázka, která napadne každého rodiče přemýšlejícího o postavení své ratolesti na skialpové lyže, zní: kdy? Až potom řešíme s čím, jak a kde. Přitom jedno bez druhého nedává smysl.

Jednoznačně nejdůležitějším aspektem, aby dítě skitouring bavil, je jeho vlastní motivace. Musí chtít vyrazit na pásech samo. Je to stejné jako u lyžování, všech dalších sportů i jiných aktivit. Pokud pouze toužíte chodit víc na pásech sami, a proto berete i svého potomka, počítejte s revoltou, projevenou třeba naprostým odmítnutím jakékoliv obdobné činnosti propříště.

Z toho vyplývá, že univerzální věk pro “začátek” neexistuje. Umí už vaše dítě sjezdovat, běžkovat, bruslit? To jsou dovednosti, které by skialpu měly předcházet. Někdo začne s lyžováním ve třech letech, jiný v pěti a další ještě později. Skialp je alternativa pro ty, kteří se už na lyžích – běžkách či sjezdovkách – poměrně rutinně pohybují. Lyže s pásy jim pak přinesou zase nový typ zážitků, nový náhled na možnosti lyžařského sportu a zimní přírodu. Osobně bychom velmi přemýšleli, zda má cenu trápit děti se skialpovými lyžemi před tím, než zamíří do školy. Riziko odmítnutí a následného vzdoru je tam vysoké (neplatí pro děti závodníků, horských vůdců a jinak pozitivně střihlých rodičů).

Skoro stejně důležitý jako věk je i správná výbava. Po dvanáctiletém mladém muži možná můžete chtít, aby nasadil na sjezdovky adaptér a udělal pár kroků (i když to patrně budou jeho poslední). U osmileté holčičky ale můžete na něco takového zapomenout. Zamyslete se, s čím se chce chodit vám, a pak si buď dejte hodně práce se složením lehkého setu, nebo kupte již odzkoušené komplety (podrobněji v druhé polovině textu).

"Mami, tati, já chci s vámi!"

Začněte pomalu. Stejně jako v jiných činnostech začínáme s dětmi v jakémsi zajížděcím režimu: na kole na rovině v zámeckém parku, při lezení na umělé stěně nebo s plaváním na mělčině. Totéž a ještě důrazněji platí pro skitouring. Čím blíž bude zázemí v podobě hotelu nebo horské boudy, tím lépe. Pro vás i pro ně.

Za první vhodný skialpový terén lze považovat zasněžené pláně nebo cesty v horách i v podhůří, pokud zrovna napadne. Vyberte si dobré počasí, čas, kdy budou děti odpočaté a kdy po vás ideálně začnou sami pokukovat: “Táto, mámo, já chci jít s vámi.” Vyrazit na túru za každou cenu nemá smysl – dítě si odnese negativní zkušenost a příště ho na skialpy již nedostanete.

Cestou k úspěchu je motivace. Děti vnímají svět jinak než dospělí. Doporučujeme zpestřit túru třeba vyhlídkou nebo trénovat po cestě techniku, „aby nebyla nuda“. Dvě hodiny chůze mlčky do kopce by vás v deseti letech také nebavily. Jen si vzpomeňte. Například lavina hrou aneb trénink hledání „pípáku“ v batohu se sladkostmi bude pro děti zábavný i přínosný, ještě si při něm odpočinou a zaměstnáte jejich pozornost jinou aktivitou než “šlapáním”.

Ideální samozřejmě je, pokud se na skialp vydáte ve větší dětské skupince. Party fungují vždy a skialp není výjimkou. Děti se spolu snáze zabaví, budou si vzájemně povídat, soutěžit a výlet pro ně bude příjemnější a uteče jako voda. Ideálem je přítomnost nějaké zábavy po cestě: horské chaty s místy ke schovávání, rozhledny nebo horolezecké stěny (zkuste Výrovku). Třeba pětimetrová mulda může být výzvou, skvělou zábavou a zároveň nenápadnou školou techniky.

Pozor na rovinaté úseky. Zejména děti, které se umí klouzat na běžkách, mohou být v takových situacích z (poměrně) pomalých a těžkých skialpových lyží otrávené. Berte děti na skialpech do skialpových, tedy více skloněných, nikoli do plochých běžkařských terénů! To stejné platí i o prudkých kopcích.

Pokud se dítě dostane mimo svou komfortní zónu, musí mít dospělý vždy přichystanou únikovou variantu, jak se vrátit do bezpečí. Túry plánujte s častými zastávkami a občerstvovacími stanicemi, které jsou i vítaným oddychem pro tělo i psychiku. Na co jiného by se mělo dítě těšit, než na horké maliny se zmrzlinou, že? Děti se sice unaví rychleji než dospělí, ale jejich regenerace je také mnohem rychlejší. Vyšťavené děcko se po občerstvení a nedlouhém pobytu v teple restaurace opět promění ve tvora plného sil a dobré nálady. Proto je vhodné trasu rozdělit na kratší úseky s dostatečným množstvím přestávek.

Bez odměny to není ono

Přes maliny se dostáváme k tématu svačin, obědů a vůbec doplňování energie. Děti dokážou šlapat pouze tehdy, mají-li ji dostatek. Proto je dobré se před túrou nasytit a nést klidně i po kapsách zásoby rychlé energie. Zima a nadstandardní fyzický výkon, kterým šlapání do kopce obvykle je i pro dospělé, dokáže z dítěte odčerpat energii překvapivě rychle. Z nejhoršího pomohou bonbóny, hroznový cukr, sušenky. Lepší je ovšem sytit je preventivně, na fyzickou krizi už drobné sladkosti nemusí stačit. A samozřejmě hospodu naplánujte raději dřív než později, a klidně vícekrát.

Podobně jako u jídla je třeba myslet tak trochu za dítě i ohledně oblečení. Na dlouhé stoupání odložte bundy do batohů a ani teplé, tolik oblíbené fleecové mikiny nejsou ideální. Děti si ne vždy samy včas uvědomují, že jsou zpocené a je jim vedro, ale zpomalí, začnou být otrávené a výlet jim tím rozhodně nezpříjemníte. Podobně dětská termoregulace není vyvinuta tak dobře jako dospělá. Proto je třeba pečlivě dbát na to, aby při každé zastávce šly vrstvy zase rychle na tělo. Nakupujte s nadhledem a univerzálně: huňatá lyžařská bunda se hodí možná pro sjezdování, ale lehčí vrstvy se využijí i při jiných sportech nejen v zimě. Vedro a chlad, hlad a nuda, to jsou základní nepřátelé podařeného dětského výletu.