Joží Macková: Budování prodejny je jako maraton bez cíle

Johana Macková je skialpinistka a trailová ultramaratonkyně, která má za sebou opravdu slušnou řádku velmi náročných závodů. Má na kontě například trojnásobné celkové vítězství Českého poháru ve skialpinismu či dvě celkové vítězství Britského poháru ve skialpinismu. Vystudovala outdoorový obor Adventure Performance and Coaching na univerzitě ve Skotsku. Aktuálně žije v Trutnově, kde si nedávno otevřela rodinný kamenný obchod UPHILL Sport s outdoorovým zbožím značky Dynafit a dalších. Joží se také před asi 12 lety stala první ambasadorkou značky Dynafit v Česku. Jaká je její cesta k horám, vlastnímu obchůdku i ke značce Dynafit?

Joži, jsi „služebně nejstarší“ ambasador Dynafitu. Jak se to stalo? Kdy a kde to všechno začalo?

Už je to tak dávno, že se to z paměti těžko loví. Ale tuším, že naše spolupráce započala někdy na jubilejním 10. ročníku Noci Tuleních pásů, se startem ještě z Janských Lázní. Byl to můj úplně první skialpový závod. Tenkrát jsem to nějak zázračně vyhrála, předešla jsem Gaba (Branislava Adamce, tehdejšího managera Dynafitu), a ještě jsem v tombole vyhrála Dynafit lyže. A tak si mě tam kluci všimli. Prostě štěstí začátečníka.

Proč zrovna Dynafit? Tehdy ještě nebyl tak známý… Váhala jsi, jestli do spolupráce jít?

Ono to vzniklo velmi přirozeně. Stali jsme se s týmem od Dynafitu kamarády, kluci mi dali třeba “na dobrý slovo” nějaké oblečení na test nebo závodní lyže za skvělou cenu, které bylo tenkrát opravdu těžké sehnat, ale rozhodně jsme neměli smlouvy jako dnes. Jelo se pak na závody, napsal se o tom článek a udělaly se hezké fotky z terénu. V té době se i rozjížděl instagram a mě vždy bavilo fotit. Jako študákovi mi to přišlo naprosto boží, protože jsem si ani takhle skvělou výbavu nemohla dovolit. Dynafit možná v té době nebyl mainstream, ale v naší komunitě byl známý hodně a už tenkrát to byla špička v oblasti skialp vybavení. Takže nebylo proč váhat.

Jsi rozená Trutnovačka? Máš hory v rodině, nebo jsi si k nim našla cestu sama?

Já jsem rodilá Pražanda – holky z Dejvic! :D Ale v Praze jsem nikdy pořádně nežila. Vyrůstala jsem v Hradci Králové a ve Lhotě u Trutnova (tam, kde je dnes základna Trutnov Trails) jsem měla babičku s dědou a jezdila jsem tam skoro každý víkend. Trávila jsem hodně času v Krkonoších, Jestřebích horách a na skalách kolem Adršpachu. Hory mám v krvi od malinka hlavně díky rodičům, kteří hodně lezli na písku, v Tatrách i po větších horách. Jako dítě a puberťák jsem i závodila na běžkách, na horském kole, a dokonce i na skateboardu! Jedno období jsem taky dost lezla.

Studovala jsi nějakou dobu ve Skotsku. Proč zrovna tam? Jak ti sedla skotská nátura a deštivé podnebí? Piješ od té doby po večerech whisky nakouřenou rašelinou?

V Česku jsem studovala na Univerzitě Karlově a druhou vysokou pak na britské univerzitě ve Skotsku. Studovat v anglickém jazyce a žít v jiné zemi zcela samostatně byl vždycky můj sen, ale po gymplu jsem na to ještě neměla odvahu. Během studia Geoinformatiky na Karlovce mě ale potkal velký zdravotní „zásek“, kvůli kterému se mi život i hodnoty trochu převrátily na ruby. V nemocnici jsem pochopila hodnotu času, který tu každý máme vyměřený. Došlo mi, že kvalita života se neměří délkou jeho dnů, ale tím, jak dny, které nám byly dány prožijeme a že není na co čekat. A tak jsem podala přihlášku na zahraniční studium.

Překvapivě to vyšlo a můj sen ze střední se začal plnit! Kampus univerzity, na kterou jsem nastoupila, se nacházel v malém outdoorovém městečku Fort William na severo-západním pobřeží přímo pod Ben Nevisem. Takže jsem mohla běhat i lozit do sytosti. Sever se mi vždy líbil a studenější podnebí mi naprosto vyhovuje, byl to jackpot. Ze začátku jsem sice s bouřlivým počasím a neustálým deštěm hrozně bojovala. ale pak jsem se skotským podnebím naprosto splynula. Prostě máš furt mokrý boty, ale ono je to úplně jedno, protože i když vyběhneš na trail za slunného dne, propadneš se hned do bažiny. Musím říct, že dnes mi to i chybí. Sice žiju pod horami v krásné přírodě, ale tak čerstvý vzduch jako tam tady opravdu není.

Co se týká whisky, já vůbec nepiju alkohol, takže to jsem tam moc neprozkoumala. Za to jsem měla štěstí na báječné lidi a kamarády. Skotové jsou velmi přátelští, skromní a otevření lidé. Podpoří tě i jako cizince, nehodnotí a přejí si navzájem jen to dobré. Vždycky jsem se tam cítila vítána a v podstatě jako doma.

Vrátila ses ale do Čech. Chyběli ti Češi, rodina? Nebo proč?

Po škole jsem se vrátila hlavně kvůli rodině a staříkům. Babi s dědou už nebyli v nejlepší kondici a věděla jsem, že mi už s nimi moc času nezbývá. Nebylo to nejlehčí rozhodnutí, ale bylo správné, a ještě jsme si spolu těch pár let užili. Mezitím proběhl Brexit a návrat do Skotska se pro mě stal složitější. Ale volnost a divoká příroda severu, přátelská a přející nátura i otevřenost místních mi velmi chybí.

Relativně nedávno jsi si otevřela svůj vlastní outdoorový obchod UPHILL Sport, speciálku na značku Dynafit a další. Otevřít si v dnešní době velkých řetězců malou, úzce zaměřenou kamennou prodejnu, je celkem odvaha. Kde vznikla tahle myšlenka?

Už v dětském pokojíčku jsem měla malý obchůdek s vlastními výrobky a kasírovala rodiče u každého vstupu! Mít vlastní obchod ale nikdy můj sen ani cíl nebyl. Spíš jsem vždycky byla taková ta kreativní a veselá duše. Ale zkušenosti z různých zaměstnání za posledních deset let, studium ve Skotsku, sportování a závodění, stejně jako vášeň pro outdoorovou módu mě nakonec přivedly k tomuto nápadu. A podmínkou, abych mohla nabízet značky, které jsem si vysnila, bylo otevřít rovnou kamennou prodejnu.

Dlouho jsem nad vším přemýšlela, sbírala potřebné základní znalosti a několik let mi trvalo vůbec se dostat na startovní čáru. Ve smyslu přípravy prodejny, prostoru a přesvědčení dodavatelů i našetření základního kapitálu na zboží. Ale nakonec vznikl náš vysněný UPHILL sport – rodinný obchod a zároveň místo, kde se setkávají všechny horské duše, jako jsme my.

V UPHILLu si každý může v klidu, bez ruchu obřího nákupního centra vybrat to, po čem jeho outdoorové srdce touží. Ke každému návštěvníkovi přistupujeme individuálně, předáváme mu naše osobní zkušenosti a pomáháme vybrat ten správný produkt pro jeho konkrétní aktivity a sportovní cíle. Co prodáváme, to sami používáme. Dynafit je značka, kterou pro naše zákazníky testujeme v horách i při závodech. Náš obchůdek je naprostý opak například Decathlonu – místo nekonečného množství zboží bez jasného zaměření u nás najdete pečlivě vybrané vybavení, u něhož si můžete být jisti kvalitou a tím, že vám s výběrem poradí odborník.

A čím se ještě náš UPHILL odlišuje? Zboží od nás často jinde v Česku nenajdete!

Jaké to je, vybudovat si prodejnu úplně od nuly? Stálo tě to pár šedivých vlasů?

Spíš už mi z toho všechny vypadaly (smích)! Shrnula bych to asi tak, že nápady a sny jsou krásná věc, určitě bychom si je měli plnit nebo se o to alespoň pokusit. Ale jejich realizace je často složitější a trnitější, než jsme si na začátku představovali. Zvláště to platí, pokud tě nikdo nevede za ručičku a nepodává ti při tom pomocnou berličku. Budování prodejny bych přirovnala k hoooodně dlouhému ultra maratonu bez cílové pásky, přes hluboká temná údolí plná neznáma až po vršky zalité sluncem s krásnými výhledy. Je to každodenní dobrodružství, kde cesta je cíl.

Cítíš, že jsou prodejny tohoto typu kvůli velkým řetězcům v ohrožení?

Specializované kamenné prodejny se kvůli vzrůstajícímu vlivu e-shopů a velkých řetězců určitě ocitají v náročnější situaci, ale není to nutně otázka přímého ohrožení. Záleží na tom, jak se jednotlivé obchody adaptují na měnící se podmínky trhu. Kamenné obchody mají velmi silné karty, jako je osobní přístup, jedinečné zboží, odborné poradenství a možnost si produkty prohlédnout a vyzkoušet. Nikoho z nás moc nebaví honit balíky tam a zpět, když vám nesedne velikost.

U nás si navíc můžete nákup spojit třeba s výletem do Krkonoš, který vám rádi pomůžeme naplánovat a dáme vám i tajné tipy na naše oblíbené trasy! S UPHILLem také pořádáme pravidelné sportovní akce pro širokou veřejnost, během kterých běháme nebo skialpujeme, navzájem se motivujeme, sdílíme zkušenosti apod.

Myslím, že osobní kontakt, rady založené na vlastních zážitcích a doporučení při výběru produktů zaměřené na opravdu konkrétní potřebu konkrétního zákazníka nedokáže online prostředí nahradit. Já kombinuji kamennou prodejnu i s e-shopem, takže spojuji výhody obou světů.

Když se člověk podívá na sociální sítě obchodu i na obchod samotný, je za tím vidět obrovská práce a cit pro detail. Nepřemýšlela jsi, že by ses živila spíš grafikou, nebo něčím podobným?

Moc děkuji, to beru jako velkou lichotku! Určitě je to něco, co mě moc baví, ale dělám to čistě pocitově a dost po domácku, takže bych se asi musela ještě hodně zlepšit, abych se tím uživila. Ale vášeň a zapálení pro tenhle oboru určitě mám. Ať už se jedná o oblečení, nějakou grafiku nebo třeba interiér, dokud to není sladěné vizuálně ale i funkčně, tak není moje duše 100% spokojená.

Joží, závodíš jak na skialpech, tak v trailovém běhu. A to dost úspěšně. Závodila jsi i v cyklistice. Nebudu se tě ptát na tvoje závodní úspěchy, je jich tolik, že si je přehledně vypíšeme do tabulky níže v článku. Spíš mi řekni, máš nějaký vysněný závod, na lyžích nebo v běhu, kde jsi ještě nebyla a toužíš si ho zaběhnout? Směřuješ aktuálně k něčemu?

Musím říct, že jsem si už hodně závodů splnila. Ale zároveň je mnoho dalších, které ani v jednom životě nemohu stihnout. Z běžeckých bych se ráda podívala na Trofeo Kima, Hornindal Rundt, zpátky na Jura Fell Race, Ben Nevis Ultra, Laugavegur Ultra a stovky dalších. Jsem takový ten fanatik, co by mohl celé hodiny vyprávět o závodech a plánovat kam se pojede, ale mezitím taky člověk musí pracovat a nějak fungovat.

V zimě bych hrozně ráda do Norska nebo Švédska na nějaký hezký skimo závod. Ale aktuálně je mojí největší motivací a snem si udržet zdraví a kondici tak, abych se mohla sportu a závodům věnovat co nejdéle. Cíl je spíš udržitelnost než výsledky. Přála bych si být taková ta fit babka, co se i v důchodu sklouzne na ski.

Pamatuješ si svůj úplně první běžecký a první skialpinistický závod? Kde a kdy to bylo?

Tedy, závodila jsem od malinka ve všem možném, takže si těžce vzpomenu na ten úplně první. Asi to bylo na běžkách/kole, tipla bych si tak v 4-5 letech. V hlavě mi každopádně utkvěl Běh Teryho Foxe. Tenkrát jsem chodila na základce na atletiku, kde jsme se stále točili na ovále. Mě to extra nebavilo a popravdě jsem byla i párkrát “za atletikou”. Pak se jednou v rámci atleťáku konal právě tenhle běh na 5 km po nedalekém parku, a mě to naprosto nadchlo. Brány oválu se otevřely a my jsme byli v přírodě na pěšinkách! Druhý siný zážitek si pamatuji z Ádru, kam mě taťka přihlásil asi v 9 letech na Ádrkros – 9 km. Sotva jsem to dokončila, ale v terénu mě to extrémně bavilo.

Na skialpech jsem chodila už od 14 let, ale měla jsem v pubertě docela vleklé problémy s krví a bohužel jsem trávila dost času po nemocnicích, tak nebyla síla závodit. Mým prvním skialpovým závodem byla již zmiňovaná Noc tuleních pásů někdy když mi bylo 20. To bylo cca rok po hospitalizaci. Pro mě to bylo jako zázrak. Rozběhnout se bez problémů v plné síle vzhůru po všech těch šílených nepříjemnostech, byl naprostý pocit svobody. Takhle vlastně vznikl i nápad na název UPHILL – radost z pohybu v přírodě vzhůru, ať už pěšky, „běžmo“, na kole nebo na lyžích. Radost a pocit svobody, který zažíváme, když se na vrcholu rozhlédneme do krajiny.

Kolik hodin týdně asi trénuješ? Byla jsi někdy pod trenérem, nebo jsi „samouk“?

Pod trenérem jsem byla možná tak na té základce na atletice. Jinak jsem vždy všechny sporty dělala podle pocitu. Za ty roky jsem se naučila dobře poslouchat a nacítit svoje tělo. Tréninkové hodiny se liší podle typu sezóny, sportu, aktuální vytíženosti v práci (psychické i fyzické) i aktuálního stavu těla, popř. i dámského cyklu. Mám nějaký hrubý plán, který mi funguje, ale zároveň ho i hodně upravuji dle aktuální situace.

Velká část lidí, co se po horách pohybuje, se dříve či později dostane do hor vyšších. Lákala by tě třeba nějaká sedmitisícovka nebo něco podobného? Jak to máš třeba s lezením?

Když pominu dětství strávené na pískovci s rodiči, tak jsem se lezení věnovala intenzivně v pubertě i na vejšce. Speciálně pak na té druhé ve Skotsku. Když před tebou na přednášce sedí Dave MacLeod a vypráví ti o E11 a za okny vidíš Ben Nevis a Glen Nevis Polldubh Crags, nemáš kam před lezením uniknout! Dvě léta jsem tam se spolužáky prolezla a zlepšila se natolik, že jsem dokázala kombinovat trail running se sólo lezením lehčích cest v severce Benu. To mě extrémně bavilo. Naproti tomu sedmitisícovka mě neláká vůbec. Ale určitě bych si na lezení chtěla udělat víc času i teď, ale s obchodem, závody na lyžích a běhání po horách mi na to už čas nezbývá.

A ještě nám prozraď, umíš i odpočívat? Našli bychom tě na dovolené někde v Řecku, nebo si jezdíš odpočinout a zároveň zatrénovat do hor?

U moře na pláži byste mě našli jen z donucení. Nemusím vedra a ani moc neposedím. Raději cestuji směrem na sever do chladnější zemí. Většina mých “dovolených” jsou výpady za zajímavými závody, v rámci, kterých se snažím i prozkoumat dané místo a místní kulturu!